Dysplazie kloubů

Dysplazií označujeme většinou vývojové (nikoliv vrozené) abnormální utváření kloubu(ů), které má za následek nefyziologický pohyb v kloubu. Z toho vyplývá zvýšené dráždění chrupavky a okolních pojivových tkání, které vede k neinfekčnímu zánětu (artritídě), změnám ve složení a množství kloubního mazu a rozvoji druhotných degenerativních změn (artróze). Tyto chronické procesy existují většinou v kloubu dohromady a pak se tento stav označuje jako osteoartritída. Takovýto kloub pak nemůže plně vykonávat svou funkci, je bolestivý, oteklý, teplejší a zvířeti způsobuje pohybové problémy (kulhání). Nejčastěji se v praxi malých zvířat setkáváme s dysplazií kyčlí a loktů, ale postižen může být prakticky kterýkoliv kloub (např. ramenní nebo kolenní).

Dysplazie kyčelních kloubů (zkr. DKK, angl. HD)

Toto onemocnění je velmi rozšířeno a má velký chovatelský význam. Postižena jsou většinou velká až obří plemena (německý ovčák, retrívři, bernský salašnický atp.), ale může se vyskytovat i u středních plemen (bígl, kokři). Malá a toy plemena jsou postižena vyjímečně. Je to onemocnění vývojové, nikoliv vrozené (rozdíl od člověka), tzn. že se štěňata rodí s normálně utvářenými klouby. Příčiny nejsou zcela objasněny, ale je jasné, že se jedná o tzv. polyfaktoriální onemocnění, kdy se kombinuje genetická predispozice (několik různých genů, koef. dědičnosti 0.2-0.8) a vlivy prostředí (výživa a fyzická zátěž v období růstu).V populaci se pak vyskytují jedinci s různě velkou genetickou zátěží a vlivem prostředí, z čehož vyplývá různě velké poškození kyčlí. Platí, že čím větší zátěž genetická a horší vliv prostředí, tím větší stupeň dysplazie a větší problémy. 
Základním mechanismem vzniku DKK je laxita (volnost ) kloubu. Zde je prokázán poměrně vysoký koeficient dědičnosti u retrívrů-až 0,8! Abnormálně volné kloubní spojení postupně startuje další patologické procesy s následným vznikem osteoartritídy a dopadem na zdraví zvířete.
Jak se zjistí, že zvíře má DKK? Na toto onemocnění mohou veter. lékaře přivést již údaje získané od majitele: plemeno (vnímavá plemena onemocní častěji), věk (první problémy často už v období růstu), rodinná anamnéza (dysplazie u rodičů), váha a velikost psa (přerůstání je významným rizikovým faktorem) a charakter problémů. Obecně lze říci, že příznaky u mladých zvířat jsou dány volností kloubů, naopak u starších spíše artrotickými změnami. Majitelé často uvádí různě výrazné kulhání na zadní končetinu, často po námaze (u starších naopak po delším odpočinku), abnormální chůzi ("kroutí nějak divně zadkem, pane doktore"), zhoršené vstávání, neochotu k zátěži (schody, těžší terén atp.) Někdy je slyšitelné charakteristické lupnutí kyčlí, příp. zvíře často skáče sounožmo (tzv. bunny hopping). Dále při vyšetření zjišťujeme bolestivou reakci na manipulaci s kyčlí, zvíře může přenášet váhu na přední část těla, v chronických případech bývá i horší osvalení zadních končetin, resp. pohyb v kloubu je značně omezen. Nejpodstatnější částí diagnostiky však zůstává RTG vyšetření.

Toto vyšetření je zásadní pro diagnostiku, volbu léčby a pro prevenci DKK (výběr chovných jedinců). Jako diagnostické je lze provádět prakticky kdykoliv, ale nález dysplazie ve velmi mladém věku nemusí znamenat ještě tentýž stav v dospělosti. Je lépe toto provádět až kolem 7.-8. měs. věku, resp. podle klinických obtíží. Oficiální snímky pro uchovnění se zápisem do průkazu původu mají svá přesně daná kritéria, věk zvířete je určen příslušným klubem.Rtg vyšetření se provádí v celkové anestezii, resp. ve speciální sedaci, v extenzní poloze. Ostatní viz. kap."RTG v kostce." Na tomto místě je nutné říci, že rtg nález se nemusí shodovat s klinickým postižením!!! (zvíře nemusí mít pohybové obtíže). Těžké stupně dysplazie ale obvykle problémy způsobují.
Při léčbě jsou dodržována určitá pravidla a přístup je komplexní.a v mnoha případech individuální.

 Volí se metody:

  1. konzervativní: urč. pohybový režim. Při akutních problémech klid, pak kratší procházky po měkčích terénech (lesní cesta, trávník atp.), absolutní omezení pohybu není dobré pro výživu kloubu a jeho funkci. Je vhodné se vyhnout těžkým a nerovným, resp. tvrdým terénům (běhání u kola)! Velmi vhodné je plavání. Zvíře by také nemělo zbytečně prochladnout.
    - krmné doplňky mohou mít také positivní vliv na kloubní chrupavku a složení mazu. V poslední době se jednoznačně dává přednost tzv. glykosaminoglykanům, např. chondroitinsulfát, hyaluronát sodný atd. Buď ve formě prášku, kapslí či injekcí. Léčebná kůra trvá několik týdnů až měsíců.
    - redukce, resp. udržení správné váhy. Je nedílnou součástí terapie. Obesita v populaci psů stále narůstá a je jasné, že kloubům (natož poškozeným) neprospívá.
    - protizánětlivé a analgetické preparáty. Podávají se většinou v akutních bolestivých stádiích. Doporučitelné jsou pouze veterinární speciality, které lze bez většího rizika podávat i delší dobu (např.Rimadyl, Metacam).
    - fyzikální terapie, u nás je zatím v plenkách. Byl prokázaný positivní účinek na pohybový aparát u laseru a magnetoterapie a tyto metody jsou také využívány v medicíně humánní. Jejich výhodou je minimální zátěž organismu. 

  2. chirurgické: typ zákroku volí veterinární lékař. Tato problematika je dosti odborná a proto uvedu pouze výčet možných operací:
    TPO-trojitá osteotomie pánve
    Pectinectomie
    Resekce hlavice a krčku
    Intertrochanterická osteotomie krčku
    Totální endoprotéza kloubu 

Na závěr několik vět o prevenci. Ta začíná již výběrem vhodných chovných jedinců, na základě rtg vyšetření a podle pokynů příslušných chovatelských klubů. Nedílnou součástí je také odpovídající dieta, zejména v období růstu. Nové výzkumy v této oblasti jednoznačně prokázaly, že pomalý a rovnoměrný růst je zdravý růst. Strmá růstová křivka sebou nese zvýšená rizika, zvlášť u velkých plemen. Také zvýšené podávání vápníku a zdrojů bílkovin (mléčné výrobky) není vhodné. Krmení samotným masem bez doplňování vitamínů a minerálů doufám již patří minulosti. Na nové informace zareagovali někteří výrobci krmiv a vhodná krmiva jsou i na našem trhu. Bývají většinou označena "Large breed" a jsou určena pro plemena, která mají v dospělosti nad 25 kg. Ta zabezpečují nejvyrovnanější růst jedince. Někteří autoři doporučují ještě dotaci vitamin C. Co se týče pohybu s normální zátěží nebývá problém, ale je dobré se vyhnout opakovaným fyzickým excesům u rostoucích psů.

Dysplazie kloubů loketních
(zkr.DKL)

Po dysplazii kyčlí druhý nejčastější problém s vadným utvářením kloubu. V naší republice jsou nejčastěji postiženi retrívři, plemeno rotvajler a něm. ovčák. Na rozdíl od kyčlí jde o soubor onemocnění, která mají podobné projevy, vyskytují se v období růstu a jsou lokalizována v lokti.Mohou se objevovat jak samostatně, tak v kombinaci a v konečném důsledku končí artrozou lokte. Proces může být jedno nebo oboustranný. 

Řadíme sem:

  • ulomený vnitřní korunkový výběžek

  • nepřirostlý háčkovitý výběžek okovce

  • tzv. osteochondritída loketního kloubu (defektní a uvolněná část chrupavky na kloubní ploše)

Onemocnění nemá přesnou příčinu a opět se jedná o více faktorový problém. Genetická predispozice je zřejmá, ale jde o více genů. Jsou prokázány negat. vlivy neadekvátní výživy v období růstu (překrmování vápníkem a proteiny, strmá růstová křivka atd). Vyvolávajícím faktorem je nestejnoměrnost kloubních ploch, daná pravděpodobně různou rychlostí růstu kostí předloktí. Kloubní plochy jsou pak nerovnoměrně namáhány a na místech zvýšených tlaků dochází k poškození. Tento proces samozřejmě vyvolá zánětlivou reakci a další vývoj je pak obdobný jako u dysplastických kyčlí.

Diagnostika se opět opírá o údaje získané od majitele (obvykle déle trvající kulhání na přední končetinu(y), zpočátku po námaze, věk, nejčastěji první příznaky mezi 4.-6.měsícem, plemeno) a klinické vyšetření. Klouby mohou být různě oteklé, na natažení bolestivé, někdy zvíře končetinu vystavuje a vytáčí. V chronických případech je zřejmý úbytek svalů v oblasti lopatky. Neodmyslitelnou součástí je samozřejmě rtg vyšetření. Provádí se jak diagnostické, tak preventivní, pro uchovnění. Je lépe udělat snímky ve více projekcích a obě končetiny (pro porovnání). V některých případech je třeba zvíře sledovat, aby kvalita snímků byla co nejlepší. Posuzuje se souměrnost kloubních ploch a příznaky artrózy. Podobně jako u kyčlí existuje mezinárodní klasifikační stupnice pro dysplazii loktů: stupně 0,1,2,3. Podmínky pro uchovnění se řídí řády chovatelských klubů a podle nich se i volí věk, kdy se zvíře rtg vyšetření podrobuje. Při nálezech oboustranného postižení je vhodné provést i rtg vyšetření na DKK!!

Léčba je chirurgická a konzervativní. Obdobně jako u dysplazie kyčlí se snažíme dané onemocnění zachytit včas, abychom zabránili rozvoji artrózy, která je nevratná a má podstatný vliv na návrat končetiny do normálu. Na rozdíl od kyčlí převažují ale chirurgické metody, kdy se snažíme o znovuobnovení fyziologických poměrů v kloubu. Operativních přístupů je celá řada, pro daný defekt jiné a výběr se řídí mnoha faktory (např. věk, využití zvířete, velikost, oboustranost procesu atp.).Konzervativní metody (viz výše) slouží buď jako podpůrná terapie po chirurgii nebo samostatně u již vážně poškozených kloubů či u vícekloubního poškození. Jako metoda poslední volby je pak artrodéza kloubu (trvalá změna na nepohyblivý a nebolestivý kloub).

Prevence se ubírá stejnou cestou jako u dysplazie kyčlí, bohužel rtg snímkování jako podmínka uchovnění zatím v našich podmínkách není příliš rozšířeno.