Veterinární akupunktura – starobylé umění nebo moderní medicína?

Veterinární akupunktura – starobylé umění nebo moderní medicína?

MVDr. Lubomír Sojka, GPCert(WVA&CPM),BMAS member

                Akupunktura je způsob somatické stimulace a patří do skupiny fyzikálních terapií používaných ve veterinární medicíně pro léčebnou, paliativní a rehabilitační péči. Na rozdíl od většiny těchto technik při akupunktuře propichujeme kůži, abychom zasáhli anatomické struktury jako jsou svaly, šlachové úpony či periosteum(okostici) a tudíž se jedná o techniku „invazivní“ . V návaznosti na tento fakt je akupunktura v mnoha zemích považována za odborný veterinární úkon a její použití v klinické praxi je pak vyhrazeno pouze veterinárním lékařům (resp. ve Velké Británii i registrovaným veterinárním sestrám praktikujícím pod dohledem školeného veterináře) .

              Všeobecně přijímaná definice akupunktury v současnosti zní:

„Vpich plné jehly do těla za účelem léčby a prevence onemocnění, nebo upevnění zdraví“.

Přesto by asi většina veterinárních terapeutů svůj popis akupunktury ukončila po slovu „onemocnění“ . Rozšířená verze této definice byla vytvořena po spolupráci akupunkturistů používajících jak tzv. „západní“ vědecký, tak „tradiční“ čínský přístup ve snaze dosáhnout uspokojivého kompromisu a konsenzu, který by obsáhl  jejich často tak odlišné pohledy na akupunkturu.

              Kolem vývoje veterinární akupunktury se objevuje mnoho mýtů, záhad a kontroverzí, stejně  jako jsou zřejmé ve vývoji tradiční čínské medicíny (TČM), jejíž relativně malou částí akupunktura je. Tato technika ale není a nemusí být nutně spoutána pouze s TČM. Je to způsob stimulace těla za účelem vyprovokování potenciálně silné somatické(tělesné) a cerebrální(mozkové) odpovědi, která může vyústit v utišení bolesti či regulaci funkce tkáně (orgánu) . Tato odpověď je normální neuropatofyziologickou reakcí těla(!) na hrozící nebezpečí nebo poranění. Jediná záhada která zde přichází v úvahu je tatáž, kterou se léta snaží rozluštit neurofyziologové a kliničtí lékaři. Ten úžasný způsob jak spolu mozek a tělo interagují.

             Akupunktura a akupunktuře podobné techniky se vyvinuly po celém světě mezi populacemi lidí a kulturami, které v té době neměly žádnou spojitost s Čínou, resp. s TČM. Důvody proč považujeme akupunkturu za právě čínský „vynález“ jsou částečně politické a zčásti také kulturní. Číňané systematizovali svoji léčebnou praxi řádově stovky let integrací různých myšlenek a přístupů , z nichž mnohé vzešly z rozdílných ideologií. Tento proces je znám jako synkretismus. Přístup k medicíně odrážel také vliv různých vládnoucích dynastií a filosofií, zvláště pak Taoismu, Konfucianismu a Han Konfucianismu. Celý tento systém se vyvinul, aby odrážel metafyzické myšlenky, jakož i intimní spojení s přírodním prostředím. Jednotlivá období roku a tzv. prvky pak byly považovány za stavební kameny reálného světa kolem nás.

              Jedním z důvodů, proč si akupunktura pracně hledá cestu do systému konvenční medicíny je snaha aplikovat pohled TČM do praxe tzv. západního (vědeckého) přístupu. Lékaři a veterináři v něm proškolení se brání používání konceptu životní energie „čchi“, která proudí skrze tělo v tzv. meridiánech, nechtějí přijmout teorii o její nerovnováze nebo principu Jin a Jang. Toto není překvapující zjištění. Koncepty TČM byly vyvinuty nezávisle na západní medicíně a nekladou si za cíl vyhovovat našemu pohledu na věc. Objevily se také, alespoň zčásti, dlouho před možností hlubších znalostí z anatomie a fyziologie těla, natožpak z patofyziologie.

Myšlenky TČM byly vytvořeny k vysvětlení procesů, které bylo a stále je možno pozorovat v přírodě, v oblasti lidského zdraví a nemoci(tato část byla také posléze různými způsoby přenesena/aplikována na významné druhy domácích zvířat). Časem byly do těchto pozorování zapojeny také ideje metafyziky a daných kulturních zvyklostí.

                    Velmi zjednodušeně řečeno, TČM lze vnímat jako historický pohled na medicínu. Existuje tu však mnoho souvislostí s pohledy západní medicíny, které se vyvíjely v období mezi 16. až 19.stoletím n.l. a dále až do současnosti. Západní medicína v různých údobích svého vývoje pracovala s mylnou teorií miasmat a tzv. humorální teorií, která popisuje 4 základní tělesné šťávy: krev, hlen, žluč a černá žluč. Oba tyto koncepty pak byly považovány za příčiny vzniku nemoci. TČM podobně také pracuje s patogenními faktory. Chlad, horko, vlhko, vítr a hlen způsobují onemocnění a ovlivňují její průběh a jejich kontrola je dle potřeby následně zařazena do léčebného plánu. Dále bylo možné také vypozorovat, že některé zdravotní stavy se mění v průběhu roku (jsou sezonní), jsou závislé na změně diety nebo emočním stavu. V moderní době označujeme tyto jevy jako psychosociální vlivy či vlivy životního prostředí. Nic z toho není nijak překvapivé, pokud se na tyto skutečnosti díváme jako na myšlenky vzniklé při lidské snaze hledat vysvětlení. Je  totiž v lidské povaze zkoumat jevy ze všech aspektů. Hledat které procesy (reálné či imaginární) jsou předvídatelné a kontrolovatelné. Je obecně těžké si představit, že by člověk  jen tak čekal opodál než by měl jasný důkaz toho, jak věci skutečně fungují. Bezpochyby lze tedy říci, že tyto mylné představy byly důležitou částí evoluce našich současných medicínských poznatků.

                 To nás přivádí k problému s postavením TČM v současnosti. Je to něco víc než historický pohled, který nyní může být vyvrácen stejně jako „západní“ přístup vyvrátil teorii miasmat, tzv. humorální teorii či Harveyho pohled na cirkulaci krve? Nebo má tento systém možnost nabídnout něco víc než jen jakousi historickou perspektivu? Vyvinul se u něj silný spirituální rozměr, kterému se těžko oponuje stejně jako všem ostatním  duchovních záležitostem?

                Podle svých zastánců TČM nabízí  skutečně „holistický“ přístup k medicíně. Vysoce individualizovaný, vždy stanovující diagnosu a vždy také nabízející specifický léčebný plán.

               Oponenti naopak tvrdí, že v horším případě TČM brzdí akupunkturu v dalším rozvoji jejím kombinováním se všemi těmi tajemně a nesmyslně znějícími výklady, v lepším případě je to pak již překonaný historický pohled na medicínu.

              Je zde samozřejmě ještě střední názorový proud. Ten bere na vědomí historický odkaz a zároveň reflektuje fakt, že nové objevy uskutečněné v oblasti neurofyziologie a medicíny překvapivě dobře korelují s některými tvrzeními a zjištěními, které v rámci TČM již existují.

Další info:

Web:       www.petneedle.cz

Instagram:    petneedle

www.youtube.com/watch?v=yRDulw-G7os&t=6s