Poranění rohovky

Podle hloubky poranění můžeme rány na rohovce rozdělit do tří skupin na rány povrchové, hluboké a rány pronikající přes rohovku do hlubších struktur oka. Povrchové rány rohovky se na první pohled projevují podobně jako zánět spojivky. Zvíře slzí, přivírá postižené oko a spojivka bývá často překrvená. Diagnóza tohoto onemocnění se stanovuje na základě obarvení rohovky speciálním barvivem, které se uchytí pouze na poškozeném povrchu rohovky (tzv. pozitivní fluoresceinový test). Při včasné diagnostice a zodpovědném ošetřování oka majitelem zvířete se rohovka většinou zhojí poměrně rychle, bez vzniku jizvy. Jestliže ale k ošetření nedojde, nebo je zvíře přivedeno k ošetření až po delší době po vzniku poranění, rozvine se většinou infekce a hojení se může značně zkomplikovat.

Delší a koplikovanější průběh hojení bývá u hlubokých rohovkových poranění. Přičemž klinické příznaky tohoto poranění bývají podobné jako u poranění povrchového. Někdy je zapotřebí chirurgického zákroku, aby se podařilo tyto defekty léčit. Často také dochází ke vzniku tzv. rohovkových jizev. Prognosticky nejméně příznivé bývají rány pronikající do hlubších struktur oka. Zde většinou dochází k většímu poškození oka a velmi záleží na jejich rozsahu. Malé rány se po obnovení přední oční komory zahojí jizvou rohovky případně srůstem pruhu duhovky se zadní plochou rohovky.

Při větším rozsahu poranění může dojít k trvalé ztrátě zraku daného oka a v nejhorším případě se může rozvinout infekce, která přestoupí přes zrakový nerv do mozku a může být ohrožen i život zvířete. Při poranění rohovky většinou není vhodné vyčkávat „až jak se to vyvine“, ale urychleně vyhledat odborné ošetření.