Onkologie malých zvířat

Problematika buněk a problémů spojených s jejich abnormálním množením a funkcí je ve veterinární medicíně stále častější. Jedním z důvodu (kromě zvyšujícího se znečištění živ. prostředí) je i rostoucí věk populace psů, kdy se průměrný věk za několik let zvýšil (také kvalitnější veterinární péčí). Pro majitele znamená tato oblast dosti stresující zážitek, někdy umocněný vlastní zkušeností z medicíny humání. Slovo rakovina vyvolává přímo panickou hrůzu. Předsudků a desinformací existuje v této oblasti tolik, že by bylo dobré chovatelskou veřejnost informovat o současném stavu vědeckého poznání, metodách prevence a terapie. Situace často není tak beznadějná jak by se mohlo zdát na začátku. S čím větší důvěrou a znalostmi k nám budou majitelé našich pacientů přicházet, tím lépe.

Onkologie je vědou zabývající se nádory. Zkoumá jejich vznik, vývoj, vliv na organismus, možnosti ovlivnění růstu a mechanismy zániku. Nádor je složen z buněk, které ztratily schopnost sebekontroly a množí se neustále dále. Většinou má charakter různě velké „boule“, ale vyskytují se i jiné formy (např. nádory kostní dřeně atp.). Je mnoho kritériií, podle kterých se tumory dělí. Základní je podle histologické povahy a nebezpečnosti pro organismus na: benigní (nezhoubné) a maligní (zhoubné). Toto dělení samozřejmě není striktní, existuje mnoho přechodných či smíšených forem. Někdy také může být tumor benigní pro zvíře nebezpečnější než maligní forma. Dále je lze dělit podle tkáně původu, např. karcinomy mají původ v různých žlázách a výstelkách orgánů a dutin, sarkomy rostou z původně pojivové tkáně atd.

Mechanismy vzniku zhoubného bujení nejsou zatím zcela objasněny. Je jisté že dochází k spolupůsobení několika faktorů:

  1. genetická zátěž: stejně jako u lidí se dědí urč. predispozice ke vzniku urč. typů tumorů. Některá plemena popř. rodičovské linie jsou zatížena více. (např. boxer a mastocytom)
  2. vliv. pohlaví: některé nádory se objevují pouze u samců (nádory varlat) či u samic (nádory mléčné žlázy). Svůj vliv kromě anatomického utváření těla mají i pohlavní hormony (kastrace tedy v některých případech působí preventivně!)
  3. vliv prostředí: v poslední době sílící vliv, znečistění zejména ve větších městech vede k nárůstu četnosti urč. nádorů. (např. nádory dut. nosní)
  4. individuální citlivost.

Nádor svým růstem utlačuje okolní tkáně, odčerpává tělu potřebné živiny, produkuje látky, které brání určitým reakcím v organismu nebo ho přímo poškozují. Dochází k poruše jak funkce, tak i stavby orgánů, které jsou pak méně aktivní (metabolické defekty), obranyschopné (snazší infekce) a vlivem nefyziologické struktury náchylnější např. k ruptůrám (praskání). Celk. zdravotní stav a chování zvířete kromě metabolických problémů ovlivňuje velmi výrazně i onkologická bolest.

Je jasné, že různé druhy a typy nádorů se i různě projevují. Záleží především na lokalizaci a povaze tumoru. Nádory kostí, a skeletu obecně, se budou projevovat především příznaky z oblasti ortopedie (např. chronické kulhání), nádory v obl. zažívacího traktu pak. chronickým zvracením průjmy hubnutím, krvácením do trávicí trubice atp. Nádory mléčné žlázy a kůže mají nejčastěji charakter různě velké boule, popř nehojící se rány. Na nádory plic může poukazovat opakovaný kašel, zrychlené a ztížené dýchaní atd.

Hormonálně aktivní tumory se často projevují nepřímo pomocí tzv. paraneoplastických syndromů, kdy se nádor projevuje produkovanou biologicky aktivní látkou s urč. metabolickým efektem, který je ale abnormální-např. opakovaně nízká hladina krev. cukru-tzv. hypoglykemie. Tyto typy účinků jsou často velmi dobře „maskovány“ a jejich diagnostika není zdaleka snadnou záležitostí. Pokud bychom měli shrnout příznaky nádorového onemocnění, pak. bychom si měli všímat těchto věcí:

  1. déle trvající apatie, nechutenství, hubnutí, zhoršená kvalita srsti.
  2. opakovaně zvýšená teplota.
  3. déle trvající problémy s dýcháním, kašlem, průjmy či zvracením nereagující na základní léčbu.
  4. chronické kulhání, resp. jiné pohybové problémy (zvláště u starších zvířat)
  5. nález různě velkých a rostoucích boulí na těle (nádory kůže, mléčné žlázy, nádory mízních uzlin)
  6. opakovaně zvýšená hladina bílých krvinek.
  7. opakované stavy nespecifické bolestivosti aj.

Diagnostika nádorových onemocnění bývá někdy rychlá a snadná, jindy naopak značně frustrující jak pro majitele tak pro vet. lékaře. Majitel někdy přichází rovnou s problémem nějaké boule na těle zvířete, jindy je pacient předveden pro chronické zdravotní problémy bez odpovědi na doposud prováděnou terapii. Diagnostika s neopírá jen o důkladnou anamnézu s cílem zjistit co se dá a podrobné klinické vyšetření, ale je často nutná celá řada doplňkových vyšetření: jako základ bych uvedl vyš. krve, moče a rtg břicha, hrudníku, příp. kostry. Dále pak ultrazvukové vyš. podezřelé oblasti a v indikovaných případech i CT (computerová tomografie) vyš. Na tomto místě bych rád uvedl pár vět o moderní, levné, rychlé a poměrně přesné diagnostické metodě, kterou je:

Klinická cytologie:

jde o to, že na základě malého množství buněk získaných z podezřelého útvaru (nebo zvětšeného orgánu, výplašku, výpotku či krve) po patřičném obarvení a fixaci preparátu jsme schopni lépe určit o jaký proces se jedná. Vzorky se získávají napíchnutím malou jehličkou a nasátím mikroskopického vzorku, otiskem tkáně, odstředním a roztěrem získané tekutiy, krevním nátěrem atp. Je to minimálně zatěžující pro pacienta a po obarvení je znám výsledek do několika hodin.

Pak jsme schopni (alespoň částečně odpovědět na následující otázky).

  • zánětlivý nebo nádorový proces?
  • akutní zánět nebo chronický stav?
  • nádor benigní či maligní?
  • lze určit původní tkáň?
  • raději zvolit radikální chirurg. zákrok nebo konzervativní léčbu?

Tato metoda se nepoužívá jen v onkologii, ale slouží i při diagnostice orgánových problémů v dutině břišní či hrudní, neurologických potíží (rozbor mozkomíšního moku) a lze i stanovovat optimální dobu krytí fen. Toto vyš. nám může někdy určit přímo diagnosu procesu, ale má i svá omezení, která vyplívají především z rozboru. velmi malé části buněk, nemůže tedy plně nahradit histologický rozbor (který je ale dražší a vyžaduje odběr většího vzorku). Slouží k rychlé klinické orientaci a rozvaze co dále -jaké kroky zvolit a jaká další vyš. provést. Upřednostňujeme odběr a zpracování vzorků na našem pracovišti.

Po diagnóze nádorového onemocnění následuje jeho terapie. Zásady lze obecně shrnout do několika bodů:

  1. čím dříve se diagnóza provede a čím dříve se s léčbou začne, tím lépe.
  2. léčba je odvyslá od histologického typu nádoru, lokalizace, přítomnosti metastáz, věku a aktuálním zdravotním stavu pacienta a od vůle majitele.
  3. radikální chirurgická léčba s případnou doplňkovou terapií (ozařování, chemo terapie, resp. imunoterapie) přináší většinou nejlepší výsledky.
  4. chemoterapie má daleko menší vedlejší projevy než u lidí, používá se buď samostatně (např. léčba lymfomu) nebo v souvislosti s chirug. zákrokem. Je bohužel většinou dosti finančně náročná a tento způsob léčby vyžaduje velmi doborou spolupráci majitele.
  5. v poslední době je na vzestupu léčba pomocí stimulace imunit. systému- ve vet. praxi se používá především při snižování progrese nádoru a prodl. doby přežití.
  6. alternativní způsoby léčby (např. tzv. devitalizace) nádorových onemocnění se zatím ve veter. praxi příliš neosvědčily.
  7. při pokročilých stavech lze provést alespon tzv. paliativní léčbu, kterou zmírnujeme utrpení zvířete (např. analgetika, amputace konč., ozáření atp.) a zlepšujeme kvalitu života.
  8. samostatné ozařování se v naší republice příliš neprovádí-nedostatek veter. přístrojů a zkušeností v této oblasti, vysoká cena zákroku, nutnost uspání pacienta.
  9. je třeba si uvědomit, že pro zvířecího pacienta, který netrpí je přežití třeba „jen“ o půl roku dlouhá doba života a může ji s majitelem ještě krásně prožít.
  10. v koncových stádií pro zabránění utrpení je doporučitelná eutanazie.

Na závěr bych chtěl uvést několik zásadních údajů týkajících se jednoho z nejčastějších (spolu s nádory kůže) nádorových onemocnění:

Nádorů mléčné žlázy u fen a koček

  • nejčastěji se projevují jako různě velké a často nepravidelné útvary v mléčné žláze, mohou způsobovat záněty mléčné žlázy nebo abnormální sekreci z ní-např. krvavou.
  • histologický poměr mezi benigními a maligními procesy činí u fen 1:1, ale u koček 1:9!!!!!!
  • ze zhoubných nádorů jsou častější karcinomy než sarkomy (ty mají většinou horší prognózu). – více jak 50% nádorů se objevuje jako mnohočetných, průměrný věk při nálezu je 10-11 let. .
  • z hlediska závažnosti onkologického onemocnění a stanovení prognózy jsou důležitá následující kritéria:
    a) invazivita: důl. kritérium malignity, periferní otoky, ulcerace, satelitní tumory a pevné pruhy jdoucí z nádoru jsou závažnými příznaky, stejně jako přítomnost metastáz (plíce, mízní uzliny, mízní cévy, atp.)
    b) velikost: u koček při vel. tumorů do 2 cm je průměrná doba přežití po operaci 3 roky, u nádorů nad 3 cm jen 6 měsíců. U fen musí být vel. Hodnocena současně s histologickým výsledkem. Invazivní tumory s průměrem nad 5 cm jsou obvykle fatální do jednoho roku po operaci!
    c) histologický typ nádoru: velmi důležité, kritérium buň. zralosti u fen. Čím méně diferencovaný a nezralý typ, tím horší prognoza.
  • odhalené predispoziční faktory jsou: hormonální vlivy (větší růst po hárání, aplikace preparátů proti hárání atp), obezita, vliv plemene-především něm. ovčák.
  • z hlediska prevence je nejdůležitější časná kastrace, u nekastrovaných fen je 7 krát vyšší riziko rozvoje tumorů!
Ovariohysterektomie riziko vzniku tumorů ml. žlázy
Před 1. háráním 0, 05%
Mezi 1. -2. háráním 8, 00 %
Po 2. hárání 26, 00%
  • metodou volby při léčbě je chirurgická terapie, rozsah odejmutí mléčné žlázy, resp. celé lišty záleží na více okolnostech a volí jej vet. lékař (čím více, tím lépe). V případě nutnosti se odejmou i přilehlé mízní uzliny. Před vlastní operací se velmi osvědčuje aplikace imunostimulačních preparátů, které se mohou podávat i v období pooperačním (ohraničení nádoru, menší výkon, lepší orientace, delší doba přežívání). Z hlediska chemoterapie, která je metodou doplňkovou, se jako účinný jeví pouze „Tamoxifen“ při adenokarcinomu.

Co říci na konec?

Spoustě problémů, včetně nádorů ml. žlázy, se lze vyhnout včasnou kastrací. Pokud jako majitel (nebo veter. lékař při vyšetření) zjistím, že zvíře má podezřelé útvary v mléčné žláze, snažím se s tím něco dělat. Obecná zásada čím dříve, tím lépe tu platí dvojnásob. Klinické vyšetření lze doplnit cytologií, příp. bioptickými metodami před nebo po chirurg. zákroku. Histologický rozbor je nutností!!Jak doufám, že z předešlého vyplývá: každá bulka není rakovinou a každý karcinom není pro zvíře smrtelný. Zdaleka ne všechny nádory, které mají v názvu „karcinom“se skutečně biologicky maligně chovají (záleží i na dalších faktorech) !Chirurg. zákroky ve vhodně zvolené anestezii se dají úspěšně provádět i u starších zvířat Pozor u koček, kde většina nádorů je velmi maligních, jsou často mnohočetné a boj s časem je velmi důležitý!Celkové vyšetření zvířete s rtg hrudníku a pooperačním sledováním po určitých intervalech je velmi vhodné.