Nejčastější zdravotní problémy morčat – kůže

Morčátka jsou stále častějšími domácími mazlíčky, kteří navštěvují naší kliniku. Jsou to zvířata neagresivní, komunikativní a velmi sociální, což z nich činí oblíbené domácí zvířátko.

Obecně lze říci, že se mohou (při dobré péči) dožít kolem 8mi let věku.

Ektoparazité, neboli parazité vnější, trápí morčata stále častěji. V praxi se stále setkáváme nejvíce se svrabem, dále nalézáme vši i všenky (Gliricola porceli, Gyropus ovalis) a výjimečně i blechu (Ctenocephalides felis) . Původce svrabu morčat je parazit Trixacarus caviae. Není výjimkou, že onemocní i Vaše morče, které máte doma několik let a není v kontaktu s jinými zvířaty. K nakažení pak dochází pravděpodobně kontaminovanými předměty nebo senem. Zdravotní stav a podmínky chovu zvířátka také hrají podstatnou roli, morčata ve špatných zoohygienických podmínkách, stresovaná nebo v imunosupresi onemocní častěji. Svrab se projevuje výrazným svěděním. Morčátko se nejdřív začne drbat na různých místech těla, v zanedbaných případech dochází k úpornému svědění a drbání, někdy i k záchvatům připomínajícím křeče. Mezi další příznaky patří alopecie (ztráta srsti), exkoriace, krusty, šupinatá kůže. K potvrzení diagnózy provádíme kožní seškraby a mikroskopické vyšetření vzorků kůže.

V léčbě máme ozkoušené použití topických i injekčních preparátů, nezastupitelnou roli hraje také očištění prostředí k prevenci recidiv. Přechodně může tento parazit napadnout i člověka.

Plísňová onemocnění jsou naopak zpočátku nesvědivá, jako hlavní příznak se objevuje vypadávání srsti, teprve později svědivost a krusty. K potvrzení diagnózy se provádí odběr vzorků z periferie lézí na DTM médium. V pozitivním případě dochází ke změně barvy na červenou. Kultivace je nutná alespoň 10 dní, ale často se setkáváme s pozitivním výsledkem vyšetření už do týdne od odběru vzorků. Původcem může být plíseň Trichophyton mentagrophytes či Microsporum spp., proto toto onemocnění patří mezi zoonózy, onemocnění přenosná na člověka. Nejvíc rizikovou skupinu tvoří děti, starší lidé a lidé s imunosupresivními léky nebo sníženou imunitou.

Autor článku: MVDr. J. Janoušková