Nebojte se narkózy

Nezřídka se setkáváme s dotazy týkajícími se uspání zvířecího pacienta a obavami s tím spojenými. Proto jsme se rozhodli v krátkosti chovatele seznámit s problematikou uspávání, možnostmi, trendy a našimi zkušenostmi.

Ve veterinární praxi dochází velmi často k nutnosti vyšetřované zvíře zklidnit. Je pravdou, že zvířata mají sice jiný práh vnímání bolestivosti, ale zvířecí pacient většinou nespolupracuje, bojí se, adekvátním způsobem se brání a může poškodit jak sebe, tak své okolí. Prožitý psychický a také fyzický stres může mít větší negativní dopad, než vhodně zvolený typ a způsob fixace.

V zásadě rozlišujeme metody fyzikální (manuální fixace, různé fixační náhubky, postroje, klece atp.) a metody farmakologické (použití preparátů se zklidňujícím účinkem). Podle stupně vědomí pacienta lze rozlišit tzv. sedaci(„slabší“ zklidnění), která se používá u vyšetření nepříliš bolestivých, krátkých, u ošetření menších poranění, při vyšetření agresivního jedince atp., a celkovou anestezii (nesprávně označovanou za narkózu), kdy dochází k výraznému snížení čití zvířete se ztrátou bolestivosti. Zvláštní kapitolou je anestezielokální, kdy anestetikem působíme v přesně určeném anatomickém místě (např. epidurální anestezie).

Z hlediska způsobu podání preparátu se rozlišují formy perorální (tablety, pasty, roztoky-jedná se většinou o sedativa), formy injekční (injekce podkožní, svalové, nitrožilní) a tzv. inhalační, kdy je anestetikum vdechováno.

Anestezie injekční: anestetikum se podává ve formě injekcí do podkoží, svalu či do žíly. Tento způsob se využívá budˇ při sedaci, pro krátké chirurg. zákroky či jako úvod do anestezie celkové. Obecně lze říci, že nejšetrnější cestou podání je intravenózní. Dávky jsou výrazně nižší, používané preparáty umožňují rychlý nástup, metabolizaci a probouzení s menším dopadem na zdraví pacienta. Neustálým připícháváním nebo kontinuální infůzí lze tuto anestezii docela dobře prodlužovat a řídit. Tento způsob je ale také trošku dražší než prostá anestezie do svalu.a náročnější na znalosti a technickou zručnost personálu. Je ale jasné, že ne všichni pacienti mohou resp. musí být uspáváni rovnou do žíly. Pak se většinou zvířata sedují do svalu a po zklidnění se finální dávka podá do žíly ( ti bázliví či agresivní), popř. se uspí pouze do svalu (většinou jedinci mladí, malého vzrůstu nebo hlodavci). Je také vhodné vybírat anestetika, jejichž účinek lze po podání tzv. antagonisty vyblokovat. Tento druh anestezie je obecně levnější.

Anestezie inhalační: tento typ se v současnosti používá stále častěji. Napojením pacienta na inhalač. Přístroj (po nitrožilním přispání a intubaci) lze provádět složitější, delší a rizikovější výkony. Anestetikum je vdechováno, rychle nastupuje účinek, délka a hloubka anestezie je dobře řiditelná. Probouzení je většinou rychlé a plynulé, bez excitací. Součástí přístroje mohou být i zařízení monitorující základní životní funkce pacienta. Tato anestezie už vyžaduje erudovaný personál a adekvátní technické vybavení. Majitel také musí počítat s vyšší cenou zákroku.

Pokud budeme hovořit o rizicích anestezie, musíme vzít v úvahu hned několik faktorů:

  1. Důvod anestezie: čím delší, bolestivější a komplikovanější zákrok, tím obvykle nutnost hlubší anestezie a s tím spojené větší riziko.
  2. Věk pacienta: mladší jedinci nejsou obvykle zatíženi orgánovými poruchami a mají lepší celkový metabolismus.
  3. Velikost zvířete: malá a miniaturní plemena mají obecně rychlejší metabolismus, vyžadují vyšší dávky a jsou náchylnější na ztráty tepla (v anestezii dochází k vyblokování termoregulačního centra a k podchlazování těla!).
  4. Aktuální zdravotní stav: je jasné, že zvíře trpící nějakým závažným onemocněním, příp. s mnohočetnými poraněními, velkou ztrátou krve atp. je výrazně rizikovějším pacientem.
  5. Osoba veterinárního lékaře: zodpovídá za zvolený druh a typ anestezie, za provedený výkon a pooperační péči.

V současné době, kdy je veterinární medicína na poměrně vysoké odborné a technické úrovni, lze prakticky najít vhodnou anestezii s minimálním rizikem prokaždého pacienta. Záleží jednak na veterinárním lékaři jak celou situaci posoudí, jakou kombinaci a typ anestezie vybere, ale také na solventnosti majitele, protože šetrnější anestetika a způsoby uspání již něco stojí. Vložené finance ale za ten větší klid a bezpečnost Vašeho zvířátka rozhodně stojí!!!

Co Vám můžeme nabídnout my?

Jak již bylo řečeno, uspání zvířete je vždy spojeno s určitým rizikem. My se toto riziko snažíme vždy minimalizovat, nelze je bohužel ale nikdy úplně odstranit.

Jak postupujeme?

  1. Pokud možno na zákroky s přispáním objednáváme, příprava a dostatek času.
  2. Zjišťujeme anamnézu, stáří zvířete, současný zdrav. stav, nějaká dlouhodobá medikace?, předešlé anestezie a jejich průběh , je zvíře lačné? Atp.
  3. Každé zvíře se před uspáním klinicky vyšetří s důrazem na dýchací a kardiovaskulární aparát
  4. U starších zvířat, resp. u zvířat s chronickým onemocněním anebo pokud to majitel požaduje provádíme další předoperační vyšetření. Je možné vyšetření krve (stav krevetvorby, ledvin jater atp.), vyš. moče, zvláště stanovení hustoty, bílkoviny a poměru buněk, rtg hrudníku, vel. a tvar srdce, stav plicní tkáně a EKG vyš. s detekcí případných abnormalit na srdci.
  5. Na základě těchto informací a podle předpokládaného zákroku se zvolí typ anestezie.
  6. Snažíme se o co nejšetrnější způsob, preferujeme nitrožilní podání s kanylací zvířete a permanentním přístupem do žíly, kombinace anestetik volíme tak, aby byla také zaručena dostatečná analgezie (bezbolestnost) a aby šel účinek anestetik případně vyblokovat. Kratší zákroky se provádí v injekční anestezii (někdy v kombinaci s lokálním anestetikem), větší a těžší operativní výkony většinou v inhalační anestezii (směs medicinálního kyslíku a anestetika halotanu) po nitrožilním úvodu a intubaci zvířete, anebo používáme některou z technik lokálního znecitlivění. Určité zákroky lze také provést pouze v sedaci a epidurální anestezii-rizikoví pacienti, dlouhé a těžké zákroky na zadních končetinách, pánvi, části dutiny břišní, císařské řezy. Tento způsob patří mezi vůbec nejšetrnější a je i v medicíně humánní velmi rozšířen!
  7. Samozřejmostí je peroperační napojení na kapačkovou infůzi, průběžný monitoring dechu a pulsu pacienta, udržení odpovídající teploty těla, roušky, podložky, ohřívací tělesa, temperované infůzní roztoky atp.
  8. V pooperačním období je zvíře umístěno ve speciálním boxu, kde se probouzí a je průběžně monitorováno.
  9. Majiteli pacienta vydáváme maximálně probraného, v dostatečné analgezii, min. do druhého dne je ponechána v žíle kanyla. Majitel je řádně instruován, co se zvířátkem doma dělat a kdy přijít na kontrolu, obvykle druhý den.