Epilepsie psů a koček

Epilepsie je dost častý problém, který je mnohem četnější u psů, než u koček. Je vyvolána abnormální reakcí mozku na podněty, které jsou vysílány z chorobného ložiska v mozkové tkáni. Obecně se projevuje křečovými stavy. Majitel obvykle udává náhlý pád zvířete na bok, bezvědomí a křeče končetin, resp. celého těla, které za několik minut odezní. Někdy se zvíře pozvrací, počůrá nebo pokálí.Toto onemocnění může mít také lehčí formu, při které zvíře strnule stojí, tlačí hlavu dolů, nereaguje na povely a podobně. (může být např. náhle abnormálně agresivní).

U některých záchvatů lze dobře rozeznat 4 fáze:

  1. fáze prodromální – může trvat hodiny až dny, zvíře může být ustrašené, nejisté
  2. fáze (aura) – trvá sekundy až hodiny, dochází ke stupňování neklidu
  3. fáze (iktus) – trvá zpravidla několik minut, je to samotný záchvat
  4. fáze postiktální – může trvat pár sekund až několik dní a jde o postupné zotavování zvířete

Označení epilepsie bychom měli používat výhradně pro idiopatickou, tedy funkční epilepsii a ne pro obecné označování křečových stavů a záchvatů, protože ty mohou mít původ jinde. Z toho hlediska rozdělujeme epilepsii na primární a sekundární. Do primární řadíme epilepsii symptomatickou, tj. prokazatelné onemocnění mozku (zánět, novotvar) a epilepsii idiopatickou, tj. bez zjištění příčiny (často dědičnou). Sekundární epilepsie zahrnuje ostatní příčiny, jimiž mohou být například snížená hladina krevního cukru nebo vápníku v krvi, otrava organismu toxiny apod.

Z výše uvedeného vyplývá, že před stanovením diagnosy epilepsie idiopatická (někdy též pravá), musí veterinární lékař vyloučit všechny ostatní příčiny a ne hned při křečových stavech paušálně nasazovat léky na epilepsii. Vždy je potřeba důkladná anamnéza, klinické vyšetření zvířete, vyšetření krve a moči. V některých případech též další specializovaná vyšetření jako vyšetření mozkomíšního moku, EKG, popř. počítačová tomografie (CT).

U pravé epilepsie se dá někdy určit podnět, který vyvolá záchvat, proto je dobré zvíře dobře pozorovat a zapisovat si, co záchvatu předcházelo, jeho průběh i dobu trvání. Často se jedná o silné podněty zvenčí například nadměrný hluk apod. Záchvatu též může předcházet např. nadměrná fyzická zátěž či velký emoční stress (radost, strach).

Pokud nakonec veterinář dospěje ke konečné diagnose epilepsie, může zahájit léčbu. Obecně se zvíře medikuje až od určité frekvence a síly záchvatů. Lékem první volby je fenobarbital. Je to syntetický barbiturát, u nás ve specialitách Phenaemaletten a Phenaemal. Léčba je dlouhodobá v mnoha případech celoživotní. Z počátku léčby se může objevit několik dnů trvající skleslost zvířete, která po postupné toleranci (asi za týden) mizí. Dávkování je individuální a preparát se podává 2x denně. Je potřeba se vyhnout náhlému vysazení medikamentu, které se může na zvířeti projevit příznaky závislosti, nebo může dokonce zvíře upadnout do těžkého záchvatu.

Nakonec pár rad pro chovatele: „Co dělat když vaše zvíře dostane epileptický záchvat?“. Hlavně nepropadat panice, dát pozor aby se neporanilo, popř. nevdechlo zvratky. Také je potřeba si uvědomit, že zvíře má často zastřené vědomí a podle toho k němu přistupovat. Často se stává, že při záchvatu zvíře pokouše nevědomky majitele. Doba, po které by měl majitel urychleně dopravit zvíře, které právě prodělává záchvat k veterinárnímu lékaři, je velmi individuální a záleží na zkušenostech majitele. Obecně doporučujeme vyhledat lékaře při záchvatu trvajícím déle než 5 minut.