Epidurální anestezie

Problémy spojené s uspáváním zvířat nejsou nijak vzácné a pro majitele i veterinárního lékaře bývají značně stresující. Moderní pojetí veterinární medicíny, která se stále více přibližuje medicíně lidské, usiluje o to, aby těchto problémů bylo co nejméně. Je nutné si uvědomit, že neexistuje absolutně bezpečný způsob uspání. Každá anestezie s sebou nese určitá rizika. Úkolem veterináře je pak tato rizika minimalizovat a majiteli nabídnout různé možnosti.

V poslední době získávají na popularitě techniky uspávání, které se snaží být co nejvíce šetrné k pacientovi, které co nejméně ovlivňují jeho životní funkce, jsou „řiditelné“ v průběhu zákroku a umožňují pacientovi rychlé a bezproblémové zotavení. Již standardními technikami jsou nitrožilní narkóza či anestezie inhalační na dýchacím přístroji. Tyto způsoby jsou zvláště u obřích plemen jednoznačně preferovány. Novější metody využívají lokálního působení anestetik v přesně daném anatomickém místě, bez jejich většího celkového vlivu na organismus. Mezi tyto možnosti patří i epidurální anestezie.

Jaký je její princip? Ten spočívá v tom,že anestetikum aplikujeme speciální jehlou do páteřního kanálu mezi tvrdou plenu obalující míchu a kostěnný podklad obratle. Tento prostor je vyplněn vmezeřeným tukovým tkanivem s drobnými cévami. Anestetikum postupuje směrem k hlavě a bočními otvory mezi obratli podél výstupů nervů i na strany hřbetu. Přední dosah je limitován zhruba odstupem bránice od prvních bederních obratlů. Znecitlivěny jsou pánevní končetiny, ocas a jeho okolí, pánev a orgány v ní, zadní část dutiny břišní s vnitřními orgány. Doba působení se řídí použitým preparátem a dávkou. V našich podmínkách je nejpoužívanějším anestetikem Lidocain 2%, jehož doba trvání je asi 60-90 minut. Obnova funkcí a návrat citlivosti je zhruba za 3-4 hodiny.

Vlastní aplikace se provádí na sedovaném (obluzeném) zvířeti, které leží na hrudi nebo na boku se zadními končetinami nataženými k hlavě. Místo vpichu je mezi posledním bederním obratlem a začátkem těla kosti křížové, ve střední linii hřbetu mezi křídly kostí kyčelních. Absolutní nutností je důkladná příprava a desinfekce aplikačního pole před vlastní injekcí a důsledné uplatnění sterilních postupů. Následuje pomalá injekce anestetika se sledováním pacienta. Ten potom buď zůstává v poloze na břiše, znecitlivění je rovnoměrně oboustranné, nebo leží na boku, a pak je více znecitlivěna strana bližší podložce. Po určité době působení následuje vlastní zákrok.

Nyní bych v krátkosti rád shrnul plusy i mínusy této metody.

Výhody:

  • maximální šetrnost metody s minimálním ovlivněním celkového stavu (důležité zvláště u rizikových pacientů)
  • i větší a bolestivější zákroky lze provádět pouze v epidurální anestezii a šetrné sedaci
  • nejlepší forma anestezie při císařském řezu
  • při kombinaci s celkou anestezií se touto technikou výrazně redukuje množství podávaných anestetik, což opět snižuje zátěž pacienta
  • kvalitní uvolnění svaloviny způsobené tímto znecitlivěním je výborné při ortopedických operacích na zadních končetinách (řešení zlomenin).
  • stejným způsobem lze podávat velmi silná a dlouhopůsobící analgetika, která opět pomáhají snižovat dávky celkových anestetik či excelentně tlumí pooperační bolest. Navíc se většinou nevyskytují jejich možné vedlejší účinky – protože jde prakticky o místní podání

Nevýhody:

  • při předávkování riziko kolapsu zvířete
  • při nedodržení asepse možnost vzniku hnisavého zánětu plen mozkomíšních
  • anatomický limit použití (pouze zadní část břicha s pánví a končetinami, obtížné provedení u obézních pacientů)

Na závěr bych chtěl vyjádřit přesvědčení, že tento způsob uspávání si brzy najde cestu k chovatelské veřejnosti a bude více využíván i ve veterinárních kruzích. Zdraví zvířat a klid majitele za to určitě stojí